Bidule (překlad: tamto) je kočka jedna líná, co s námi sdílí domácnost. Nejraději by se celý den válela v posteli, žrala a večer se toulala. Opravdu se nejedná o mě.
Život ve Francii není pro Francouze-začátečníky vůbec jednoduchý. Pokaždé, když už si myslíte, že jste přišli na to, jak to ve Francii chodí, překvapí Vás něco nového. Ať je to množství baget, které spořádají během jednoho chodu nebo způsob, jakým se tu vychovávají děti. Ale o tom vše budu teprve psát. Během mých prvních dní ve Francii jsem se zaměřila na to, co dělá Francouze Francouzem. Et voilá… 1) První dojem S přátelským potřepáním ruky se zde můžete zrovna rozloučit. Ve Francii se líbá na tvář. A to při každé možné příležitosti - na přivítanou, jako poděkování, jako omluva, na dobré ráno, na dobrou noc, na rozloučenou,…prostě pořád. A jak líbat na tvář jako pravý Francouz? Jednoduše přiložtě líčko k líčku, opatrně obejměte líbanou osobu za ramena a vydejte hlasitý zvuk pusinky. Opakujte i na druhém líčku. A při seznamování nezapomeňte na známou frázi Enchanté. PS úsměv je samozřejmostí! 2) Přirozenost Ať už mají Francouzsky problémy s pletí nebo jsou alergické, nepoužívají make-up. A pokud ano, tak opravdu dokonalým způsobem, protože ho nejde vůbec vidět. Pokud od Francouzsky uslyšíte << Jen se namaluji…>> myslí tím, že si dá parfém, denní krém, řasenku nebo stíny a kvalitní rťěnku (Chanel je na denním pořádku). Žádné zbytečné přepínání pleti. A co vrásky? Pravá francouzska je přizná i ve třiceti. Opravdu tomu tak je. 3) Vkus Ještě pořádně nevím, čím to je, ale Francouzi jsou za každé situace chic. Ale ano, přiznávám, existují i výjimky. Ale je jich opravdu málo. S třetím bodem souvisí i tradiční pruhy. Potvrzuji, že pruhy jsou letos v módě. Tady na Belle ile , ale také především v Bretani a Normandii, je nosí snad každý. Takže, DO PRUHŮ! 4) Stolování Tomuto bodu bych ráda věnovala samostatný článek, ale jen ve zkratce: moc lidí, moc chodů, moc jídla, moc vína a moc hodin. A moc mňam mňam mňam. 5) Víno O Francouzech je všeobecně známo, že jsou milovníky vína. A tak nikdy nepohrdnou lahvinkou, či dvěma, dobrého francouzského vína. A to ani když řídí a mají v autě 3 děti a manželku. A hádanka na závěr. Jaké je nejoblíbenější víno ve Francii? Přeci francouzské. Ooo Belle ile. Je tu krásně. Už sám název o tom vypovídá (Belle-krásný, ile-ostrov). Kamkoliv se podívám vidím nedotčenou přírodu, moře, malinké bílé domečky, místo krav se tu pasou koně... Domečky jsou tu malinké, bílé, lemované barevnými pruhy a zdobené barevnými okenicemi. A pokud byste si taky rádi pořídili takový malý domeček na Belle ile, připravte si tak 300 000. Euro, prosím. Všechno je tu o 20% dražší, protože se vše musí dovážet z kontinentu...ale o tom později. Na ostrově jsou 4 commune (komunity, obce) Bangor, Sauzon, Le Palais a Locmaria, kde se nachází všechny nezbytné věci jako obchody, školy, kostely apod; a potom je zde spousta menších vesniček, ale podle mě se spíš jedná o seskupení domečků. Ta naše vesnička se jmenuje Borvran, ale ve skutečnosti je to jen 5 domečků uprostřed přírody. Kostel Notre Dame a Locmaria. Pošta Locmaria. Místní rybí trh. V Le Palais je mnohem, mnohem větší. Místní obchod. Majitelé, manželský pár, Thomas a Valéry (nebo Valérie, nevím), jsou kamarádi mé francouzské rodiny. Třeba dostanu slevu..;) V sobotu jsme byli s Jules (chlapeček) nakupavat. Stylové retro kolo s košíkem napředu, bageta a pohlednice.
La vie est belle. La fête de la musique je francouzský svátek, který je každoročně slaven po celé Francii 21. června. Každý, kdo umí na něco hrát nebo má svou vlastní kapelu si může v tento den zorganizovat koncert přímo na ulici před domem. Je to den hudby, oslava začátku léta, dobrého jídla a přátelství. Když jsem se ptala, kde se vzal Svátek hudby, mnoho Francouzů si nebylo jisto, až mi jeden starý pán prozradil, že svátek založil v roce 1982 francouzský ministr kultury Jack Lang, protože rád oslavoval. Ať je pravda jakákoliv, ten důvod se mi líbí. A svátek hudby taky. Tady na Belle-ile vše probíhalo tak poklidněji. Žádné pouliční koncerty, ale snad celý ostrov se sešel právě v Locmaria, kde na malém pódiu hrála tradiční bretaňská kapela. Všichni se líbali na líčka, povídali si a jedli dobré jídlo (grilovaný tuňák a hranolky nebo klobáska a hranolky) a moc se mi to líbilo. Znovu jsme měla možnost potkat spoustu zajímavých a milých lidí a ti, co tvrdí, že Francouzi jsou náfukové a s nikým se nebaví, tak s těmi se nebavím. Především tady na severu ,v Bretani a v Normandii, jsou lidé srdeční, milí, laskaví a mají pochopení pro ztracené cizince, co moc francouzštinu neovládají... Ať žije hudba! Ať žije Bretaň! To bylo jednou po Vánocích, maturita a prázdniny za dveřmi, a já jsem začínala přemýšlet, co budu podnikat o prázdninách. Padla jasná volba - odjet hlídat cizí děti do cizí země. Načetla jsem si spoustu informací o slečnách na hlídání, a rozhodla jsem se to zkusit. A bez agentury. Na vlastní pěst. Zaregistrovala jsem se na aupair-world.net. Vyplnila jsem základní údaje kde žiji, jestli jsem již dříve pracovala jako au-pair, zda-li kouřím, vlastním řidičský průkaz, jakými jazyky mluvím. Poté jsem vyplnila doplňující informace o rodině a mém budoucím pobytu a napsala pár řádků o mně. Díky skvělé funkci Easy Find mi každý den na mail přicházely tipy na rodiny, které odpovídaly mému zadání. Jednoduše jsem si vybrala ty rodiny, které mne zaujaly a odeslala jim žádost a konverzace mohla začít. Veškerý kontakt s rodinou probíhá přes stránky, takže se o Vás rodina nedozví nic, co jí sami neřeknete. Po pár pohovorech na SKYPE jsem si koupila letenku a za pár dní vyrážím...voilà ...můj nový život na Belle Île en Mer může začít. Držte palce. PS: Nalaďte se na tu správnou notu ;) |